4D Business [II.]



V minulém díle jsem vám ukázal, jak slyšet skutečný 4D zvuk, dnes se podíváme na 4D obraz.

Rekapitulace
V minulém díle jsem vám ukázal, jak zažít skutečný 4D zvuk (co je 4D – viz. minulý díl), šlo o technologii nazývanou “holofoní záznam/zvuk” (Holophonic recording/sound). Další ukázky naleznete například na: OmfAwesome
opět podotýkám, že efekt vyžaduje použití sluchátek (pak je to opravdu jízda, např. při 3D záznamu fénování máte dojem, že vám někdo opravdu fouká na hlavu – a to jen se dvěmi obyčejnými stereofoními sluchátky).

3D Obraz

Také jsem vám slíbil zážitek hodný malého domácího IMAXu. Existují různé možnosti, jak si vytvořit 3D iluzi (iluzí rozmíme jev, který vidíme i přes to, že neexistuje, ale protože ho vidíme, tak vlastně existuje v naší hlavě, a prostě si to jednoduše zkuste), pro vznik 3D obrazu v našem mozku potřebujeme 2 základní věci. První požadavek je, aby každé oko přijímalo jiný (resp. trochu odlišný) obraz. A zadruhé musíme donutit mozek aby věděl, že ty dva odlíšné obrazy jsou jeden 3D výjev. (Tyto podmínky neplatí, pokud jde o 3D projekcivytvářenou elektromagnetickou stimulací mozku, nebo jinou pokrokovou metodou, o které jsem ještě neslyšel. My ale chceme mít všechny svoje mozkové buňky i děti pohromadě a zdravé, takže raději nebudeme dělat pokusy s mikrovlnkou – to již tu bylo).

Varování – číst pozorně
Pokud máte rádi svoje zrakové ústrojí, dále nečtěte. Autor se zříká veškeré zodpovědnosti za počínání čtenářů inspirovaných tímto článkem. Vaše hloupost je vaše hloupost, ne moje. ;)

Aplikace v praxi

Jak tedy donutit sami sebe (resp. naše zrakové centrum) k něčemu takovému? Běžně se používají dva způsoby. Prvnímu se nebudeme věnovat, protože vyžaduje speciální pomůcky jako červeno-zelené(modré) brýle, brýle s opačně polarizovanými skly, nebo 3D brýle se dměmi LCD.

Druhý způsob, který spočívá v zaostření na “falešný” obraz.
Nejjednodušším příkladem je situace, kdy dáte dva ukazováčky vodorovně proti sobě malý kousek před svoje oči, tak aby ukazovaly jeden na druhý (ale byly asi na šířku nosu od sebe) a podíváte se přes ně do dálky. Mezi prsty se vám zjeví jakýsi virtuální rozmazaný třetí prst, který se bezstarostně vznáší nad vaším nosem. Nyní můžete zkoušet pomalu oddalovat kam až vám paže stačí. Tím se dostanete do stavu takzvaného “čumění doblba” ;) . To je přesně to, čeho využívají tzv. stereogramy.

Pokud jste zvládli první cvičení, můžeme si zkusit něco těžšího. Vemte si do ruky nějaký papír (například tohle číslo Presíku) a dejte si ho asi 10-20cm před obličej. Pravděpodobně se vám na něj podařilo zaostřit a přečíst tuhle větu. Nyní si představte, že presík je vzduch (neboli průhledný) a že za ním je rozlehlá poušť na jejímž konci někdo stojí a vy se na něj díváte. Důležité je úplně na Presík zapomenout, jinak na něj opět zaostříte. Nyní doufám již tuto větu nepřečtete a opět budete “koukat doblba”. Gratuluji. Tuto schopnost můžeme použít k prohlížení stereogramů.

Seženeme si nějaké stereogramy. Například na:
Wikipedii…
Zde vydíme dva stereogramy (nepočítám anaglyphický, který vyžaduje dvoubarevné brýle).
Jeden vypadá na první pohled jako dvě stejné fotky Kamčatky vedle sebe. To je tzv. “Cross-eye(d) stereogram” tj. “pidlooký” ;) Nad nimi jso ještě dvě pomocné bílé tečky. Zobrazte si obrázek v takovém měřítku, aby tečky byly od sebe zhruba stejně vzdálené jako vaše zorničky. Neříkám, že se vám to povede hned napoprvé, ale nyní zkuste “koukat doblba” zkrz tento obrázek. Zaostřete do takové dálky, až vám obě tečky (oba obrázky) splynou v jeden. Pak uvidíte tři obrázky a ten prostřední bude trojrozměrný družicový snímek Kamčatky. Pokud se vám nepodaří tečky “dotlačit” až k sobě, zkoušejte různé vzdálenosti od monitoru/papíru, také můžete zkusit obrázek zmenšit. Důležité je nedívat se na obraz, dokud nebude vytvořený! Pokud naopak jedna tečka přejede druhou a pokračuje dál, musíte obrázek zvětšit. Když už uvidíte 3D obraz, začněte se od obrazu pomalu oddalovat (musíte se přitom stále dívat na vzniklý 3D obraz), jinak si zachvíli způsobíte bolest očí i hlavy a nemluvě o tom, že z blízka neuvidíte obraz tak ostře. Nevýhodou i výhodou tohoto druhu stereogramů je to, že se vytváří dvojicí fotoaparátů/renderů ve vzdálenosti očí.

Dalším druhem stereogramu je ten divný obdelník plný barevného šumu (který se asi vyskytoval ještě dříve než ten předchozí zmíněný). zkuste na něj podobný postup a uvidíte, že se z něj zjeví žralok. Tento stereogram sice není tak efektní (vzhledem k tomu, že neobsahuje stíny a barvy, ale pouze tvar), ale každý, kdo umí modelovat například v AutoCADu, 3DStudiu max, nebo třeba Wings 3D si ho může jednoduše vytvořit (místo šumu lze použít téměř libovolný obrázek) například pomocí programu Stereogram Maker, který nalezneme na webu Swiftgear.com.

4D – konečně ten 3D film

Postup je takřka stejný jako u obrázků, chce to jen cvik, tady jsou dvě nejefektnější videa, co jsem viděl:
Průlet nad virtuální krajinou z Terragenu – zástupce renderovaných klipů
Trailer na 3D film Cyberheidi – zástupce skutečně (z velké části) točených klipů


Nejefektnější 4D zážitek

A nakonec vám prozradím, jak zažít to nejlepší, co moderní stereoskopický průmysl nabízí. Postup se skládá z několika jednoduchých kroků:
1. zahoďte časopis/počítač.
2. rozhlédněte se kolem sebe.




Líbí se vám článek? Chcete se o něj podělit? Přidejte ho! (volba topclanky.cz nevyžaduje registraci)

One Response to “4D Business [II.]”

  1. ppp Says:

    Vydíme vyset vydle.

Leave a Reply