Úvaha nad časem



Tuto úvahu jsem napsal před časem do školy jako domácí úkol z filozofie, proto je nudná, dlouhá a bez obrázků, přesto jsem se ale rozhodl tuto narozdíl od jiných zveřejnit zde. ;o)

Čas proudí z budoucnosti, která ještě neexistuje, přes přítomnost, která nemá trvání, do minulosti, jež přestala existovat.
~~ sv. Augustin

Touto větou chtěl Augustin vyjádřit křesťanský pohled na čas, který je lineární a tak ho ve většině případů vnímáme. Já se ale ve svojí práci pokusím poskytnout komplexnější pohled na čas a fenomény s ním spojené.

V první řadě si musíme definovat, co to vlastně čas je. Pro počáteční inspiraci k tomuto úseku jsem si vyhledal pojem čas v otevřené encyklopedii Wikipedia a ta čas definuje víceméně jako součást měrné soustavy používanou na seřazení událostí, porovnání jejich trvání a trvání přestávek mezi nimi a popsání vlastností pohybu jednotlivých objektů. Dále se dočteme, že čas vždy byl jedním z největších předmětů dohadů různých vyznání, filozofií a vědy. Na druhou stranu se uvádí existence “nekontroverzní” definice času, která je aplikovatelná napříč všemi obory klasické vědy. Z toho důvodu já budu ve své práci rozlišovat dvě nezávislé podstaty existence času.

Pro začátek si budeme rozdíl mezi nimi demonstrovat na příkladu automobilového závodníka a jeho auta.

První “druh času”, který chci definovat, jsem pracovně označil “atomový čas” jeho plynutí se odvíjí od trvání periody oscilace částic uvnitř atomu konkrétního chemického prvku. Z této teorie se odvíjí i podstata činnosti tzv. atomových hodin, které nám umožňují měřit atomový čas ještě o něco přesněji, než klasické hodiny postavené na principu oscilace mechanických součástek, nebo na principu rezonance elektronického obvodu s piezoelektricky aktivním plátkem vyrobeným z krystalu křemene. Ještě je možné zmínit existenci tzv. světelných hodin, které pracují na principu cyklického odrážení fotonu mezi dvěmi rovnoběžnými zrcadly, které ale není možné v praxi vyrobit a proto jsou nahrazovány zmíněnými atomovými hodinami.

Nyní si tento druh času aplikujeme na analogii automobilového závodu. Atomový čas v tomto závodu rozhoduje o tom, jak rychle se odpuzují částice spalin (spaliny se rozpínají) po výbuchu paliva v motoru automobilu a tím určují jeho otáčky a všechny ostatní pochody v celém závodě od rychlosti, jakou se fanouškům uvaří v bufetu párek až po rychlost otáčení ručiček ve stopkách rozhodčích. Z toho vyplývá, že ve skutečnosti nezáleží na tom, jak dlouho trvá jeden kmit v atomu, ale poměr jednotlivých časových úseků zůstane zachován. Fanoušek stihne se svým párkem dojít na místo včas před zahájením závodu, rozhodčí (ač včas zkorumpovaní) budou mít od časomíry k dispozici přesné údaje o časech jednotlivých závodníků a závodníci stihnou večerní televizní noviny. I kdyby se doba tohoto atomového kmitu měnila v obrovských rozdílech, nikdo z nás, kdo žijeme v tomto vesmíru nemáme šanci tuto změnu zaregistrovat. Když přijmeme teorii, že celý náš vesmír je obsažen v nějakém “kontaineru”, který nebudeme blíže rozebírat, bylo by z tohoto vnějšího prostředí možné pozorovat, jak auto závodníka na trati zpomaluje a zrychluje, i když ručička tachometru by ukazovala stále na stejnou hodnotu. Samozřejmě by úměrně zpomalovaly i všechny ostatní děje a tudíž i ostatní závodníci…

Tím pádem jsem vás seznámil dokonce se dvěma poddruhy atomového (nebo lépe řečeno fyzikálního) času. Fyzikální čas absolutní a relativní, kde čas v relativní (podříděné) časové soustavě může být podříděn plynutí času v té nadřazené (tam nemusí existovat atomy, proto jsem se tady vyhnul označení atomový čas).
Ještě ale existuje jeden druh času a to je čas jaký vnímá závodník jako součást svého vědomí. Ten je svým způsobem bezvýznamný a závislý na atomovém času, já se jím ale přesto chci zabývat. Protože tento čas je důležitý pro každého člověka, určuje jak dlouho trvají příjemné i nepříjemné chvíle a je v moci naší mysli ovlivňovat jeho tok. Tento druh času opět pracovně označím jako “subjektivní percepční čas”. Tudíž jde o čas, který vzniká v naší mysli na základě vnímání vnějšího fyzikálního času a je k němu bezvýhradně relativní. Fyzikální čas ale není jediné, na čem subjektivní čas závisí. Závisí také například na množství myšlenkových pochodů, které náš závodník musí provádět v určitém úseku fyzikálního času a v neposlední řadě také s chemickými látkami, které působí na centra myšlení. Tím se dostáváme k tomu, proč jsem si vybral právě závodníka. Automobilové závody jsou jistě adrenalinový sport a proto se v závodníkovo těle tvoří mimo jiné i adrenalin, který plynutí subjektivního času.

Byly také prováděny pokusy, které tuto teorii potvrdily. Šlo o použití tzv. perceptuálních hodin. Perceptuální hodiny jsou přístroj, který je nastaven tak, aby na jeho displayi problikávalo předem známé číslo takovou rychlostí, aby nebylo za normálních okolností zachytitelné okem. Protože je tento časový úsek ale přesně na hraně “vnímatelnosti”, je možné, že při změně vnímání času bude možné číslo vidět. S tímto přístrojem na ruce byli pokusní dobrovolníci shazováni z lešení do velké plachty, to mělo simulovat stresovou situaci, které zrychlí práci mozku a soustředění. V důsledku toho bylo možné číslo skutečně vidět a dobrovolníci opravdu po pokusu řekli číslo, které bylo v perceptuálních hodinách předem nastavené vědeckými pracovníky. To dokazuje, že je možné upravit vnímání času a tím pádem z hlediska člověka zrychlovat i zpomalovat čas. Samozřejmě existují i jiné metody než skoky z výšky. Změny v plynutí času jde dosáhnout pomocí koncentrace, nebo například profesionální řidiči kamionů používají různé chemické přípravky vyráběné pro účely zvýšení koncentrace (zrychlení myšlení) a které tudíž plynutí času zpomalují. Naopak pokud není mozek dostatečně zaměstnán, člověk se začíná “nudit” a jeho čas plyne pomaleji.

Při běžném vnímání víceméně “cestujeme” časem dopředu různými rychlostmi. Pokud jde o cesty zpět v čase, tak nám naše mysl umožňuje použití paměti a v ní uchovaných schémat a posloupností různých pocitů, které v nás mohou i po dlouhé době vyvolávat pocity z této události, která proběhla už v minulosti. Naše mysl se tam ale jistým způsobem přemístí nezávisle na okolí.

Tím se dostáváme k čistě filozofické otázce, ke které jsem od začátku tohoto zamyšlení možná šroubovaně, ale snad pochopitelně směřoval. Co je větší “realita”? Je realitou to, co můžeme měřit pomocí přístrojů, nebo prostě jen to, co vnímáme v místě a okamžiku, kde právě stojíme? Proč bych se měl zabývat něčím, co může můj mozek jednoduše popřít? Na druhou stranu, nebudu šťastnější, když budu akceptovat fyzický svět a sdílet ho s někým? Nemohou se tyto dva světy střetnout v jednom bodě?

Doufám, že je pochopitelná moje návaznost na historii filozofie, která je blízce spřízněná s dalšími vědními obory, mezi které fyzika a matematika neodmyslitelně patří a taktéž věřím, že jsem pomocí tohoto textu zbořil případný čtenářův jednostranný pohled nejen na čas a pomohl mu otevřít další dveře do neznáma…




Líbí se vám článek? Chcete se o něj podělit? Přidejte ho! (volba topclanky.cz nevyžaduje registraci)

2 Responses to “Úvaha nad časem”

  1. reilly Says:

    Bod za snahu. Ve svete Webu 2.0 pozoruhodna uvaha, bohuzel uplacana technicistne – naivnim stylem. Hodit vsechny dosavadni poznatky do mixeru a namixovat z nich kasi je ale doufam u Tebe jenom zacatek. Jinak – dobry web.

  2. Harvie Says:

    Reilly: Castecne s tebou souhlasim, primarnim ucelem bylo splnit zadany pocet slov ;) Na druhou stranu si neplet moji uvahu ve ktery se osobne vyrovnavam se svetem kolem sebe s nejakou “seriozni” kvantovou fyzikou, ktera stejne asi nemuze byt dokonala. Tohle je nejaka moje soukroma vize a na zacatku toho textu sem si dal za ukol rozborit ideu linearniho casu, ne ze by byl uplne spatnej, ale popsat cas jako caru z bodu A do bodu B mi prijde osobne moc nudny. ;o)

    BTW “Web 2.0″ IMHO LOL xD

Leave a Reply