České školství – Metodika výuky a IT




Napsat tento článek jsem měl v plánu už delší dobu, ale nebyl jsem si jistý s jakým by se mohl setkat ohlasem ze strany školy a zvláště pak jednotlivých vyučujících, ale v důsledku událostí, které nastaly koncem mého třetího ročníku docházky do střední školy jsem se rozhodl vytvořit jeho co nejpřijetelnější verzi už nyní. (Ale k jeho zveřejnění bez dalších úprav a korektur jsem se nakonec dostal až nyní o dva roky později – čistě z časových důvodů)



Důležitou věcí je, že si nepřeji, aby byl tento článek jakkoliv šířen mezi osoby, které si ho samy nevyžádají – tj. především školní weby, časopisy apod. Pokud nesouhlasíte, nemusíte si ho číst. Taktéž bych rád stanovil, že se problémy zde uvedené netýkají partikulárně některé konkrétní školy, ale jsou prostě jen výcucem z postřehů a historek, které jsem za posledních pár let zachytil z éteru a podnětem pro zamyšlení, pevně doufám, že následující řádky pomohou alespoň některým ústavům lehce poopravit směr, kterým se ubírají. Přece jenom IT je velmi specifický obor a nelze na něj aplikovat všechny učebnicové metodiky výuky v nezměněné formě. Já sám jsem si dva roky takovou výuku zkoušel, ale přesto tento článek jsem kdysi psal spíše jako student.

Na naší škole se vyučuje relativně nový obor “informační technologie”, jehož jsem v současné době studentem. Pokud je někdo laik, tak si asi bude myslet, že z názvu oboru vyplívá tak akorát, že náš student (můj spolužák) toho bude vědět o textovém editoru 2x více než průměrná sekretářka a bohužel tak někdy i vypadá výuka, to je podle mého názoru ale opravdu nehezká chyba.

Nyní uvedu několik konkrétních demonstrativních případů, předem ale upozorňuji, že nechci obviňovat vedení ani vyučující, protože jsem v životě nečetl osnovy pro dané předměty. Chci se zabývat tím, jak věc působí v důsledku – nikoli příčinou tohoto defektu v návrhu výuky.

Obsluha konkrétních aplikací

Do tohoto problému bych zařadil snad všechny předměty, kde se učí práce s nějakým programem jako například grafický editor, grafické systémy a pod. I když byly i vyjímky – například výuka práce s digitálními multimédii probíhala podle mého názoru velmi rozumným způsobem. U některých předmětů se ale bohužel postupuje úplně jinak. Já osobně kategoricky zavrhuji přístup naučit se vše nazpaměť. Vysloveně nejhorší variantou je případ kdy si studenti všechny postupy zapisují (nebo dokonce kreslí) do sešitu. Naopak správným přístupem je snažit se pochopit, jak myslel programátor, který program navrhoval a hlavně se také naučit číst text na obrazovce a přemýšlet o tom “co vlastně dělám?”.

Používání proprietárního software

Velké monopolní korporace chrlící placený software si vždy najdou způsob, jak se protlačit do státního sektoru. Kromě úplatků na vysokých místech se snaží zalíbit se i na těch nižších. Více než finanční podporou toho zvláště na školách dosahují rozdáváním licenčních smluv umožňujících používání jejich software zdarma, nebo alespoň levněji. Vedení školy má většinou jiné starosti a je logické, že se o tuto problematiku buď nestará vůbec a nebo poslechne profesory. Tito profesoři mají každopádně často omezený úhel pohledu na věc, možná že už roky stojí mimo dění v oboru a oslněni leskem lákavé nabídky od té či oné společnosti přehlížejí, že jinde se dá pořídit kvalitnější produkt ještě výhodněji a často s velmi svobodnou licencí. (Pozn.: nejsem vpravo ani vlevo, jsem spíše nestranný, ale pokud bych si musel vybrat, budu o jeden mikrometr uhýbat doleva, ale ani s jednou z těchto politických filosofií nesympatizuji, protože nemám rád podobná škatulkování, předpřipravené názory a vzory myšlení).

Mezi takové programy osobně řadím vše s licencemi GNU/GPL, BSD a dále různý opensource a freeware. Když pominu desítky výhod, které mají tyto programy po technické stránce (na to tu není místo, ale na příklad uvedu, že pokud dá autor programu k dispozici zdrojové kódy své aplikace, tak tím umožní každém zkompilovat si program tak, aby co nejlépe využíval jeho hardware i stávající software. Také se tím umožní rychleji opravovat chyby a přidávat do softwaru nové vlastnosti. Bohužel samotným aktem otevření zdrojových kódů autor technicky přijde o možnost účinně kontrolovat šíření programu a proto takové výhody u placeného software nelze získat. Již teď existují aplikace, které nefungují například na operačním systému Microsoft Windows z toho důvodu, že ke své činnosti potřebují mít zdrojové kódy k dispozici). Placené programy také většinou mají větší nároky na hardware, protože je známé, že na vývoji software se dá často ušetřit v případě, že je to vyváženo výkonnějším strojovým parkem koncového zákazníka.

Největší nevýhodou proprietárního software je ale to, že jeho existence, vývoj a budoucnost závisí čistě na marketingových rozmarech a likviditě společnosti, jež software vlastní. Nyní to vysvětlím na příkladu z letošního školního roku.

Na naší škole je vyučována práce s kancelářským balíkem Microsoft Office. V okamžiku, kdy vyšla verze 2007 se prakticky zmněnilo celé uživatelské rozhraní aplikace, studenti byli zmateni a podobně. Samozřejmně to není pro studenty problém a je to čistě věc zvyku. Chtěl jsem ale na tomto příkladu demonstrovat, jako si naší školou může nadnérodní gigant manipulovat jak se mu zlíbí. Nemluvě o tom, že kvůli nové verzi byly zakoupeny nové počítače. Zde tento problém ovšem nekončí. Žádná společnost tu nebude věčně (a i když to tak letos možná nevypadá, tak i Microsoftu jednou dojde dech), stejně jako žádný proprietární software nebude do nekonečna opravován a podporován a může se lehce stát, že uživatelé takového software budou uzavřeni ve slepé uličce. Jeden člen marketingového oddělení tak může (v kombinaci se stylem výuky na naší škole, kdy je student fixován na konkrétní postupy naučené na zpaměť a na konkrétní komerční software) znehodnotit všechny znalosti získané studentem v průběhu výuky.

U freesoftwaru vyvájeného a spravovaného komunitou dobrovolníků a případně ještě nějakou další organizací je tato situace neuskutečnitelná od chvíle, kdy původní autor deklaruje svůj software jako “veřejné vlastnictví” a každý ho může pomáhat vyvíjet, ale nikdo ho nemůže poškodit. Pro více praktických informací doporučuji přečíst krátkou publikaci Katedrála a tržiště (Eric Raymond), která oba přístupy k vývoji softwaru srovnává.

Na druhou stranu se můžeme podívat na stávající a osvědčené nasazení freesoftwaru na škole. Školní server je kompletně postaven na freesoftwaru, až na místy nefungující pro školu specifické nastavení a aplikace. V některých učebnách je instalován GNU/Linux a na většině počítačů je prohlížeč wobový Firefox, který značně napomáhá bránit infikaci školních počítačů malwarem.

Hardwarové vybavení

Informace, které typicky student dostane o hardwarové podstatě počítače se dají většinou popsat jako katalog obchodu s hardwarem a nelze se divit otázkám na konkrétní trendy. Nemám osobně nic proti tomu držet čas s dobu, ale věcí, kterou nemohu nezdůraznit!!! je to, že většina “pokroku”, který v posledních letech proběhl v tomto oboru není nic než prachsprostá machinace manažerů marketingu hardwarových gigantů. Bohužel pak vznikají studenti, kteří si myslí, že jsou ulra-počítačovými-specialisty, protože vědí která je nejdražší grafická od nVidie. Pokud se takového člověka potom zeptáte jestli má představu jak taková grafická karta funguje, tak nejen že to nebude vědět, ale dokonce si bude myslet, že funguje úplně jinak než deset let stará karta (protože je více barevná a má větší chladič).

Telefonní seznam

Tento příklad jsem vymyslel jako univerzální vysvětlení jednoho z problémů v takovém podání, že by ho měl pochopit i laik. Ve škole se často učí obsah telefonního seznamu, který stejně brzy zastará místo toho, aby se studentům ukázalo jak si seznam opatřit a jak v něm hledat. Taky by student místo informací, které po prvním testu zapomene, získal nadčasovou vědomost v podobě porozumění, která by mu přinesla obohacení a pomoc i v budoucnosti a v některých případech by ji mohl aplikovat i na praxi.

Programování

Já osobně se netajím tím, že jsem odpůrcem Visual Basicu a nyní nastíním proč si myslím, že je od základu špatný pro výuku programování. Visual Basic není jen programovacím jazykem, ale také vývojovým prostředím, které má programátorům umožnit snažší návrh grafické podoby aplikací. Na tom by ještě nebylo nic špatného. Dokonce ani nemůžu brát jako argument, že BASIC používá specifickou syntaxi, která je o pár let starší než tak, kterou používá třeba C, JAVA, PHP a pod. to je každopádně jen otázka zvyku a návrhu kompilátoru (který už roli hrát může, ale rozhodně ne z pedagogického hlediska). Problém Visual Basicu je, že svádí vyučující k tomu zadávat studentům “klikací” úlohy, kde student desítky minut provádí návrh GUI (což je činnost ne nepodobná kreslení čtverečků v kreslícím programu pro děti) a pak napíše deset řádek kódu, o kterém v lepším případě tuší proč je takový a ne jiný. To všechno za porušování nejzákladnějších programátorských návyků. Z tohoto “programování” si pak student odnese minimum použitelných znalostí. Poměrně vtipný zážitek mám z rozdílových zkoušek z programování, na které jsem se dokonala připravil prohlédnutím několika málo ilustračních obrázků z učebnice – o tom by asi programování být nemělo. Jako řešení bych doporučoval nasadit jiný jazyk, nejvíce se nabízí asi PHP, které je zvláště na naší škole oblíbeno jak mezi studenty, tak mezi profesory. Bohužel i ve výuce tohoto jazyka jsem shledal drobná úskalí, ale rozhodně bych to viděl jako krok správným směrem.

Musíš to udělat

Docela mě udivuje, že počty opravných zkoušek z programování jsou často větší než například z matematiky. Myslím, že programování je předmět, ve kterém by se dalo studentům vyjít vstříc (i inviduálně) tak, aby je výuka bavila. Já osobně letos žádné programování na rozvrhu neměl, ale musím říct, že jsem neslyšel jediný pozitivní ohlas na tento předmět. Protože je pro mne osobně programování jednoduché vzhledem k tomu, jak dlouho se jím zabývám, chápu, že mnoho studentů může mít k němu naprosto opačný vztah. Také mám pocit, že se v Čechách výuka řídí mottem “Chceš-li něco depopularizovat, vyučuj to ve škole.”. Chápu, že ze školy nelze udělat nezávaznou zábavu, ale přesto se může řešení najít i jinde než v sankcích za to, že někdo nemá na konkrétní předmět talent.

Hygiena v IT?

Nyní dovolte, abych trochu polevil na vážnosti… ;o)
Na počítače v učebnách (především jde o klávesnici a myš) sahá denně minimálně 5 lidí (pravděpodobně více). Nepočítám, kolikrát sem viděl někoho, kdo po použití WC nepoužil umyvadlo a že většina našich studentů jezdí do školy hromadnou dopravou, ale protože jsou slušně vychovaní, tak jim nezbývá nic jiného než stát a držet se (jako stovky lidí před nimi) upocenou rukou za tyče a madla v tomto dopravním prostředku. Tím se dostáváme k zajímavému počtu lidí, u kterých je pravděpodobnost, že se na školní počítače dostanou bakterie, viry, kvasinky a další havěť z jejich rukou. Ani proti tomuto druhu virů škole nepomůže antivirus AVG, který je na škole momentálně instalován na většině počítačů… A mikroskopické zárodky se tak mohou s radostí množit v tlusté černé vrstvě, kterou jsou školní počítače (zvláště ve vytíženějších třídách) pokryty. Jako řešení se nabízí jednoduchá věc, a sice vybavit učebny kromě špičkových technologií inženýrů z Redmondu také zastaralým hadrem a rozprašovačem, kam by správce z učebny jednou za čas namíchal vodu s vhodným saponátem, aby si první hodinu v pondělí mohl nedobrovolně každý student svůj stroj vyčistit. Stejně tak by si čistící prostředky mohl vypůjčit každý, kdo by o to měl zájem. Možná by se potom nestávalo, že na veřejných klávesnicích bude hustá úrodná půda připravená k orbě.

Tady musím doplnit, že se nepovažuji za žádného paranoidního hygienika a naopak myslím, že přicházet denně do styku s určitým množstvím bakterií a jiných nakažlivých organizmů je mnohem zdravější, než žít v naleštěné skleněné kouli odříznutý od všech mikrobů, protože stykem s nákazou je obranyschopnost lidského těla posilována více než pitím různých Actimelů, polykáním syntetických vitamínů a podobně. Ovšem na druhé straně je extrém, kdy je student 4 hodiny nucen používat počítačové periferie pokryté černým hnusem složneným z potních výměšků jeho spolužáků. Mimochodem víte, že pot má stejné složení jako moč?

Doufám (ačkoli tomu příliš nevěřím), že jsem tyto řádky nepsal nadarmo. V nejhorším případě se článek přidá k dalším špatně nebo vůbec pochopeným článkům tohoto blogu. Více udělat nemohu.




Líbí se vám článek? Chcete se o něj podělit? Přidejte ho! (volba topclanky.cz nevyžaduje registraci)

3 Responses to “České školství – Metodika výuky a IT”

  1. Indy Says:

    Zajímavé, naprosto nezávisle jsem došek k tomu samému. Že by na tom něco bylo?

  2. Harvie Says:

    Indy: no zapomnel jsi poznamenat, ze jsi dosel k tomu samemu dokonce na te same skole ;-)
    osobne ale myslim, ze to neni problem jen jedne skoly a ostatni skoly maji vicemene podobne problemy.

  3. PHATE Says:

    Škola, to je věčné téma… Osobně bych taky řekl, že je to docela v háji, ale stejně nakonec závisí na studentovi, jak se k tomu postaví.

    Jak řekl myslím Mark Twain; “Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání.”

    Myslím, že je to výstižné.

Leave a Reply