Copyright není samozřejmost – odměňovat umělce ano!



Intelektuální vlastnictví vs. Intelektuální dědictví

Copyright (autorské právo) má svou oporu v teorii, že vše co člověk vymyslí/vytvoří má původ v jeho vlastní mysli (v jeho mozku). Každý, kdo ví alespoň úplné minimum o fungování mozku také ví, že by tento mozek byl bez vlivů okolního prostředí jen hroudou neuronů – mrtvým kusem masa. A já musím tedy tvrdit, že všechno, co kdy který člověk vyprodukuje (včetně tohoto článku) je jen kombinace předešlých vjemů. Ve skutečnosti není lidské tvoření o nic záhadnější, než například lidské trávení (i když výsledný produkt nám často připadá mnohem zajímavější nebo krásnější).


Pokud vám nepřipadá můj názor jako dostatečně věrohodný a fundovaný, třeba vám za větší autoritu poslouží parapsycholožka a odbornice přes výzkum vědomí a memetiky Susan Blackmore z oxfordské univerzity například se svojí knihou “Teorie memů”. Dalším známým jménem ve vědeckých kruzích je Richard Dawkins, který má k tématu taktéž co dodat. Pokud jste si již přečetli doporučovanou literaturu (nebo jste byli tak naivní a uvěřili mi) a přijali tedy fakt, že z mozku nikdy “nevypadne” nic, co by nebylo jen zvláštní kombinací toho, co jsme do něj předtím “vložili” a že tedy každé dílo je dílo odvozené, můžeme postoupit k dalším bodům.

Ale to stále není fakt, na kterém bych chtěl svoji teorii stavět. Dalo by se totiž například namítat, že to odvozené dílo bylo odvozeno unikátním způsobem specifickým pro daného autora. To se dá opět popřít podle stejné teorie – autorovo ego je tvořeno jen jeho vlastními vzpomínkami na prožitky z vnějšího světa. V tom případě nám ale zase vyvstává otázka, jestli právě tyto vzpomínky nejsou tím, co tvoří autora unikátním. Musím přiznat, že jsou. A nejsou to jen vzpomínky – řadím tam i způsob, kterým se přeorganizoval mozek tohoto autora v reakci na tyto vjemy a prožitky (dále budu ale souhrnně říkat jen “vzpomínky”).

Problém je v tom, že ten známý hudebník nebo režisér, který na některých jednotlivcích chce vysoudit peníze za porušení autorských práv (a kterému to zákony umožňují) v sobě nese (a tudíž i vkládá do díla) jiná díla, která podléhají autorským právům jiných autorů. Podle této logiky by tedy tento autor měl odvádět z každého díla tantiémy například učitelce, která ho naučila jazyk ve kterém je dílo napsáno/namluveno a zároveň by on i učitelka měli kaskádovitě platit poplatky všem, kteří se na tvorbě pravidel tohoto jazyka podíleli. Jazyk je ale kromě sbírky pravidel od konkrétních autorů také sbírkou spojení a novotvarů, které vznikají mezi lidmi víceméně anonymně, všichni, kdo tento jazyk používají by tedy měli všem odvádět poplatky, což by se vzájemně anulovalo až do chvíle, kdy by autor chtěl na svém díle vydělávat. V takovém případě by měl odvést poplatky všem lidem, kteří daným jazykem mluví. Zní to jako DEMAGOGIE? Není to o nic více demagogické a abstraktní, než současný autorský zákon.

Copyright není slučitelný s moderními technologiemi

Pokud někdo vystaví autorský obsah na svých webových stránkách a poté se snaží právně vymáhat škodu způsobenou tím, že si někdo tento obsah stáhne a případně ho dál šíří, tak je možná v právu podle zákona, ale z technického ani morálního pohledu ne.

Samotný fakt, že si někdo prohlíží webovou stránku, nebo obsah na ní umístěný ze své podstaty většinou znamená stažení tohoto obsahu, uložení obsahu na disk a následné prohlížení z disku. Prakticky všechny webové prohlížeče tedy prohlížený obsah ukládají na disk a je tedy irelevantní obviňovat někoho za to, že si obsah uloží záměrně sám. Také s šířením takto získaného obsahu je spojen jistý problém. Ve skutečnosti si totiž tento obsah nejdřív stáhne poskytovatel internetového připojení (ISP) a až následně ho “šíří” ke svým klientům. V některých případech ISP dokonce obsah ukládá na svých discích, aby urychlil jeho stažení, až ho uživatel bude chtít stáhnout (prohlížet) znovu.

Tedy v případě, že by si někdo například stáhnul na disk “copyrightovanou” stránku a následně ji na CDčku přinesl kamarádovi, zaslal mailem, nebo ji dokonce vystavil na svém webu (ve všech případech je podle mého názoru více než slušné tuto kopii šířit s odkazem na původní zdroj), nedopouští se ničeho neobvyklého, co by milióny uživatelů internetu nedělali denně. Jediným paradoxním momentem může být případ, kdy autor původního textu bude mít zájem text z internetu odstranit, pak je asi nejvhodnější využít zašifrovaný dokument ochráněný pomocí nějakého DRM mechanismu, nebo schopností automatické aktualizace (například formáty PDF a ODF). Takový autor může mít ale stejně smůlu, protože hodný strýček google cachuje a zpřístupňuje veškerý obsah webu (což se často hodí, pokud hledáme nějakou smazanou nebo neexistující stránku).

Copyleft? Nelegální!

Dalším problémem české legislativy je copyleft. Copyleft je opak copyrightu – tedy případ, kdy se autor rozhodne vzdát se všech svých autorských práv (ve prospěch ostatního obyvatelstva vesmíru). V takovém případě má český autor totiž smůlu a prakticky nemá cestu, jak zaručit předem neznámé množině lidí bezúhonnost v případě, že by chtěli jeho dílo nějakým způsobem využít. Dle české legislativy totiž momentálně není možné uzavírat licenční smlouvu bez vědomí obou stran (tj. např. ve smyslu “porušením této pečeti stvrzujete smluvní podmínky”). Smlouvu je (pokud vím) možné uzavřít pouze verbálně, nebo podpisem.

Tento problém se do jisté míry snaží řešit port (a překlad) sady licencí creative commons na český právní systém.

OSA, RIAA, BSA a podobní

Existují také organizace, které se dají nazvat jako “kolektivní vymahači autorských práv”, v Čechách nás zajímá především Ochranný svaz autorský (OSA), Recording Industry Association of America (RIAA) a Business Software Alliance (BSA). V zásadě jde o skupinu lidí kteří, ačkoli sami většinou žádné umění neprodukují, cítí, že by měli dostávat poplatky spojené s autorskými právy různých producentů, interpretů a podobně. Tyto poplatky poté více či méně přerozdělují mezi konkrétní autory. Nemusím ale už samozřejmě říkat, že si jisté ne-nezajímavé procento z těchto finančních prostředků ponechávají na svůj “provoz”.

Celá věc má několik háčků. Například, že OSA, ačkoli nejde o státní institut, má svoji oporu přímo v zákoně. Poplatky této organizaci tedy musí odvádět například každý provozovatel restaurace s živou hudbou. Spolu s poplatkem také zašle seznam skladeb, které byly veřejně předváděny (pokud vím, tak to neplatí v případě, že interpret i autor skladby jsou jedna osoba, ale nebyl bych si tím úplně jistý… ).

Nezapomínejte ale podporovat umění!

Přesto všechno má copyright jistý smysl. Copyright podporuje umění a tvorbu. Problémem je ale, pokud se na vztahu autora/umělce a konzumenta chce přiživovat některá třetí strana. Mnoho umělců si na tenhle systém stěžuje, protože přichází o zisky. Mnohem lepší je chodit na konzerty, nebo přímo podporovat nezávislé umělce nějakou jinou formou.

Další odkazy a zdroje:

http://creativecommons.org/
http://www.creativecommons.cz/
http://cypherpunk.cz/?p=236 (Creative Commons Conference – ihrisko.org)
http://petrkrcmar.blog.root.cz/2010/02/18/nejmensi-autorske-dilo-tri-slova/ (aneb jak se dá soudit o 3 slova z textu písně – dokonce nejsou ani v původním pořadí)




Líbí se vám článek? Chcete se o něj podělit? Přidejte ho! (volba topclanky.cz nevyžaduje registraci)

6 Responses to “Copyright není samozřejmost – odměňovat umělce ano!”

  1. Franta Says:

    Proboha, copyleft není opakem copyrightu! A neznamená vzdát se veškerých práv. Copyleft je postaven na autorském právu, nebýt copyrightu, nemohl by fungovat ani copyleft. Snad to pomůže vysvětlit tenhle článek:
    http://svobodnysoftware.frantovo.cz/drupal/node/7

    Případně původní zdroje: http://www.gnu.org/copyleft/copyleft.html (anglicky) http://www.gnu.org/copyleft/copyleft.cs.html (česky)

  2. Franta Says:

    Ještě k těm věcem publikovaným na internetu – jak by sis to představoval? Že všechno zveřejněné na internetu bude automaticky public domain?

    Mě osobně by takový zákon demotivoval a zveřejňoval bych méně věcí. Příklad: dám na web fotku, ať se na ní ostatní můžou dívat, někdy ji dám i pod CreativeCommons (většinou NC), ale nechci, aby na ní nějaká vyžírka z komerčních novin vydělávala – pro ně je to velice snadné, místo aby platili za fotky z databanky, tak by si stáhli fotku z mého webu. Pokud by neplatilo autorské právo nebo se obecně všechen obsah na webu považoval za volný, tak bych jim v tom nemohl zabránit – v takovém případě bych tam tu fotku nedal vůbec. Pro osobní použití ostatních lidí ji tam klidně dám, ale abych dotoval něčí podnikání a šetřil jim náklady (a zrovna těm novinářům)? To se mi nechce. Podporují snad oni moje podnikání, píšou o mně zadarmo PR články? Nepíšou. Tak já jim nebudu zadarmo dávat fotky.

    Autorské právo je správný koncept, není potřeba ho měnit (leda zkrátit 70letou lhůtu…). Co je potřeba jsou dvě věci:

    1) dělat osvětu, říkat lidem, že existují CreativeCommons, že existuje svobodný software a licence jako GPL a další, ukázat jim, jak pod nimi šířit svoje díla.

    2) vytvořit protiváhu lobby nahrávacích společností a různých spolků jako je BSA, zabránit jim v omezování svobody a demokracie (pod záminkou boje proti pirátství nebo jiných nesmyslů, třeba dětského porna). V podstatě udržení současného stavu – což v souvislosti s osvětou u autorů, kteří by měli vydávat víc děl pod svobodnými licencemi, bude téměř ideální stav.

  3. Harvie Says:

    Franta: umistenim cehokoliv na web dovolujes komukoli vytvorit libovolny pocet kopii. nelze to pravne osetrit, je to proste technicka podstata veci. prohlizenim neceho z webu si automaticky vytvaris kopii (treba i jen v ramce) a bez toho aby sis to stahnul nezjistis, ze je nelegalni kopii vytvaret. nemam k tomu co dodat.

  4. Franta Says:

    Co takhle si ten zákon přečíst? S vytvářením kopií pro osobní potřebu (pokud nejde o software) není problém. Navíc tím, že něco pověsíš na web, tak implicitně dáváš ostatním svolení, aby si ten obsah prohlíželi – ale už není nikde dáno, že jim dáváš svolení (licenci) i k tomu, aby ten obsah šířili dál. Co se týče ukládání do různých mezipamětí a proxy, i tohle je právně ošetřené – nepovažuje se to za nelegální kopírování.

    Blbých zákonů máme sice hodně, ale ten základ autorského zákona je napsaný celkem dobře, nepsali to úplní hlupáci ;-) Problém může být v těch věcech nabalených kolem (např. různé povinnosti logování, presumpce viny, zásahy do soukromí, zákazy určitého softwaru, cenzura atd.), ale ten základ copyrightu je v pořádku. Copak je takový problém smířit se s jeho existencí a vydávat svoje díla pod CC a GPL? Kdo ti v tom brání?

    P.S. ještě k tomu copyleftu – pravděpodobně jsi myslel „public domain“ – takže když tam nahradíš copyleft za public domain, bude to +/- správně.

  5. Harvie Says:

    Franta: Spíš než public domain by se tam hodilo waived copyright nebo waived rights… někdy to nastuduju a zreviduju, kdybych neměl opravdu co na práci…

  6. petr Says:

    naprostej souhlas, zakony usity na miru ose a podobnejm paznechnum, ktery umeni akorat skodi. poplatky za dvd a hdd nebo tiskaru se skenerem sou prehnany, navic to daj par radoby-”popumelcum” a zbytek si ulejou. to vse za podpory statu a skorumpovanejch politiku. jedinej ferovej zpusob by byl nejakej statni nebo narodni fond umeni, kterej by to spravedlive rozdeloval.

    jinak mas supr blog, tak dik a zdar

Leave a Reply