–> Úder #2 – Ticho před bouří
S časem jsem na různých přednáškách, konferencích a setkáních poznával čím dál tím více lidí, kteří jsou “plně Linuxifikovaní” (moje označení ;D a kteří mi Linux stále doporučovali a nechápavě koukali, jak někdo, kdo se zabývá tímto oborem v takovém měřítku jako já (takže nic moc) ještě používá Windows. Ovšem já v té době už Linux poměrně ovládal z toho, jak jsem v něm občas pracoval, ačkoli jsem neměl přílišné zkušenosti sjeho skutečným nasazením. Na druhou stranu jsem měl dobré důvody, proč používat Windows (Software od Autodesku a pár dalších věcí).

–> Úder #3 – První 24/7 server
V této době mi neustále Windows ničily první (systémový) oddíl disku, asi kvůli nějakému koruptnímu ovladači, který způsobil BSOD (Modrá obrazovka smrti – v mém případě konkrétně Machine Check Exception – a to i po aplikaci příslušného patche) ve chvíli, kdy Windows pracovali s nějakým důležitým sektorem na disku, který vzhledem k absenci žurnálu u NTFS odešel do věčných lovišť a Windows jsem tedy (jak vám může několik lidí potvrdit) reinstaloval ob měsíc a přišel jsem o pěkných pár GB dat a pěkná řádka mých projektů (nejen programování, ale i výkresy v AutoCADu, atd…) zůstala kvůli tomu nedokončena a ztracena. Rozhodl jsem se tedy postavit si takový malý domácí linuxový server, který by sloužil k zálohování a hlavně jako JukeBox a krabice na další multimédia, tím jsou všechna data bezpečně oddělena od MSoftího vraha.

Rozpracoval jsem si tedy návrh serveru, aby jsem zjistil, jaký budu potřebovat HW, kolik mě to bude stát a abych zajistil bezpečnost a snížil opotřebení stroje na minimum. Rozhodoval jsem se mezi různými distribucemi linuxu a na poslední chvíli jsem se rozhodl pro Debian, protože jsem si myslel, že po nějakou dobu bude pro mě server spíše hračkou, tak jsem si nainstaloval i X11 a Gnome (grafické rozhraní), což se později ukázalo jako dobré řešení, protože jsem z počátku některé věci neuměl nastavit bez klikátek (které mě dnes jen zdržují) a hlavně proto, že jsem přišel na velmi užitečnou věc, kterou je X-Forwarding pře OpenSSH. SSH je software (a protokol) pro šifrovaný (bezpečný) vzádlený přístup k příkazové řádce (něco jako VNC nebo MSTS, ale rychlejší, protože není potřeba přenášet obraz). X-Forwarding umožňuje přes tento příkazový řádek spustit i grafické aplikace s tím, že se okno zobrazí na vašem lokálním počítači a po 100Mb síti se s takovou aplikací dá pracovat, jako by běžela lokálně. Jinými slovy: pořiďte si dva počítače, spojte je, a můžete pracovat na dvou OS najednou a okna těchto dvou operačních systémů se vám doslova promíchají na jednom monitoru, že nic nepoznáte. Musíte si akorát uvědomovat, že když pracujete se vzdáleným oknem, tak vlastně sedíte u počítače vedle (podobně jako u VNC). Tento postup mě velmi zaujal, protože nejsem žádným velkým zastáncem emulování (proces, který vám umožní na virtuálním počítači v okně pustit jiný OS, nebo na jednom OS pouštět programy pro jiný, nebo třeba na PC hrát hry pro PS nebo GameBoy). Na druhou stranu občas použiji program WinE (Windows Emulátor), který vám umožní na Linuxu pustit většinu menších programů a kupodivu bez většího zpomalení, ve WinE a podobných lze provozovat i většinu her (samozřejmě CS, Warcraft a další oblíbené hry) problém jsem měl zatím jen s AutoDeskekem (AutoCAD, Inventor,…) protože tyto programy jsou ošklivé (co si mám myslet o programu, který zabírá v paměti 400MB ještě než se zobrazí splashscreen?).

–> Úder #4 – Linux vrací úder aneb Buďte s Jahem Windows…
Jak že to bude s těmi všemi Vistami? Co když někdo (Microsoft nebo BSA) přijde na to, že tady mám nelegální software? Co když mi Windows smažou moje domácí video, protože sem si na něj sám sobě nevidal licenci? Co když se jednou probudím a nějaká zázračná aktualizace od Microsofu mi odmítne práci na počítači, protože jsem jen chudý student ;’) a nemohu si dovolit platit tisíce za nefunkční software jedné z nejbohatších společností na světě (z hlediska financí), to by se pravděpodobně (dle Murphyho zákoníku) stalo v den, kdy bych potřeboval na počítači pracovat nejvíce. –> STOP <– Takhle by to dál nešlo, musím se zařídit tak, abych mohl kompletně přejít na Linux.

V té době na mě vznikaly další tlaky. Windowsy můj disk zase odeslali do ******, musel jsem tedy přeinstalovat celý systém, byl jsem již po několikáté opravdu naštvaný (To jako zase? Maj smůlu, dneska tady skončili, nebudu jeden OS, kterej ještě nefunguje instalovat každý dva měsíce. banda looserskejch programátorů vedenejch pomatenejma manažerama, kteří nevědí co dřív? A to chtěj dělat OS – VV0VV dobrej ftip).
Při hraní se serverem jsem zjistil, že je to super systém, je rychlejší a stabilnější (ano Linux mi párkrát už spadnul, ale jenom když jsem chtěl, nebo jsem se choval jako id*ot více než je obvyklé – pořád jsem byl ještě trochu windowsák). Zjistil jsem, že mi systém vyhovuje, protože pokud je člověk alespoň trochu technik (to se na naší škole dá očekávat), tak se mu otevře hrozně moc nových možností a věcí, které může prozkoumat a upravit (popravdě u Windows skončíte ve chvíli, kdy si proklikáte všechny ovládací panely – leda že by se vám chtělo se hrabat v registrech, což je proti krásně okomentovaným konfiguračním souborům Linuxu docela peklo).
V současné době bych řekl, že mám nad svojí distribucí (Debian) takovou kontrolu, že když se mi nelíbí nějaký program, nebo něco, tak si to dokážu upravit a program třeba i přepsat a překompilovat (čímž se ještě navíc zvedne jeho výkon).

–> Úder #5 – Wooohoo
V příštím díle “Proč používám Linux” se dozvíte o věcech, co mě na Linuxu překvapily (pozitivně i negativně) a jak se s náhlou změnou vyrovnat…

Rád vám zodpovím všechny dotazy zde v diskuzi.